Svedectvo – Setkání a ples komunity Cenacolo: na čem záleží

Setkání a ples komunity Cenacolo: na čem záleží

Víte, co se říkává: Byl tam každý, kdo něco znamená. Jistě se to týká letošního ročníku Česko-Slovenského plesu v Obecním domě. Nejen bulvár si se zprávami a fotografiemi z téhle třpytivé akce plné VIP hostí vystačil víc než týden. Byla to koneckonců hlavní událost společenské sezony 2022/23 v naší metropoli.
Nebyl jsem tam. A věřte nebo ne, nešel bych, ani kdyby mě tam donesli v náručí. Zaprvé na plesy už léta ze zásady – připouštím tak trochu podivné – nechodím. Výjimku tvoří jen imatrikulační a maturitní bály našich dětí. A za druhé se v témže termínu konal jiný slovensko-český ples, cenacolský Katarínsky bál. Na něj jsem šel a rád. Protože každý, kdo tam taky byl, pro mě něco znamená. V první řadě moje žena Karla. Vím, že i ona byla na plese opravdu šťastná a i na tom mi hodně záleží.
Říkám si, že při vzpomínce na ten zázračný čas, je potřeba znovu poděkovat. Stvořiteli především. Za to jak nás vede, inspiruje, chrání, těší a shromažďuje: „Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá…“
Sluší se poděkovat i všem, kdo vážili dlouhou cestu a/nebo věnovali tolik pozornosti a úsilí přípravě a organizaci setkání.
Nebylo to pro nás ale zdaleka jen o hudbě a tanci; v neposlední řadě taky o společné modlitbě a hostině u stolu Páně. Mše u Panny Marie vítězné, u svatého Benedikta i jinde byly určitě hlavními opěrnými body nabitého programu.
Nakonec ještě jeden pocit. Nevím, jestli kdy zažiju něco podobného jako, když jsem se s tolika drahými přáteli z východu i západu Slovenska mohl vítat a o čtyři dny později loučit v Praze na Hlavním nádraží. Bylo v tom pro mě hodně radosti a nakonec i nostalgie. A ty se mně takovým zvláštním způsobem drží stále… Přes Hlavní nádraží jezdívám metrem celkem často, někdy i dvakrát za den. A pokaždé když právě na této stanici dozní oznámení – „Dveře se zavírají“ – mám pocit jako by bylo ve voze se mnou aspoň třicet cenacolských přátel. A to není vůbec špatné 🙂
Takže ještě jednou díky.

Tomáš