Setkání velké československé cenacolské rodiny v Praze.
Už dlouho jsem nepsala žádné svědectví, ale po návratu z pražského setkání jsem byla tak plná všech možných prožitků, všeho toho krásného dobrodružství s naší velkou rodinou, že jsem se ihned dala do psaní. Velkou inspirací bylo svědectví Tomáše z Medžu, začínající slovy : Zpívej tak, jakoby tě nikdo neslyšel. Miluj tak, jako bys nebyl nikdy zraněn. Tancuj tak, jakoby se nikdo nedíval a žij tak, jako by byl na zemi ráj……a moje srdce zpívalo, jásalo a plesalo ještě na Šumavě
Přípravy na ples byly dlouhé, vlastně 2 roky, protože v loňském roce se nám nepodařilo. Náročné, asi hlavně proto, že nás není tolik, jako vás bratrů slováků a vůbec Praha, – vysoký stupínek, který nasadil náš milovaný Ivan. Od želivského plesu jsme se na ples v Praze těšili a zároveň slovně připravovali. Nadešel čas příprav. Byly chvíle, kdy nám nebylo zrovna lehko. Ale komunita nás naučila věřit, že s Boží pomocí a s modlitbou, všechno zvládneme. Díky Ti Pane, že jsi nás naučil věřit.
Dnes po absolvování všeho toho : organizování, chystání, nakupování, příprav, ….těžkostí i radostí, – nakonec i plesání, zpívání, jako by nás nikdo neslyšel,…. tancování, jako by se nikdo nedíval….. musím jen konstatovat, že nás Pán opravdu miluje, – nekonečnou, velikou LÁSKOU. Obdaroval nás svou přítomností na našem setkání, protože bez něj, by nebylo takové, jak jsme to , věřím, že všichni, cítili. Můj František po cestě domů s neuvěřitelným údivem konstatoval : Jak je to vůbec možné, že je nám v tomto společenství tak dobře, – jak se dokážeme společně bavit, tancovat a zpívat, – bez kapky alkoholu,…. sloužit si navzájem…. Jeden za všechny, – všichni za jednoho. To všechno co jsme prožili za tyhle tři dny nemohu ani nikomu vyprávět, protože by tomu nikdo neuvěřil.
Děkuji Ti Pane za každého jednoho z nás, děkuji Ti za komunitu Cenacolo, která otevírá dveře našich srdcí do Světla, děkuji za našeho Ivana, který je toho všeho začátek, děkuji vám všem, kteří jste byli v Praze, i za ty, kteří s námi byli přítomni v modlitbách a prosím nezapomeňte na motto pražského setkání a žijte stále jako děti světla.
Ivana