Moji rodiče se snaží dostat mého závislého bratra do komunity Cenacolo. Nejdříve mi to přišlo zvláštní. Říkal jsem si: ,,Proč ho prostě nedají na odvykačku, vždyť je to úplně to samý.´´ , ale potom co jsem se účastnil společně s rodiči Cenakolského zájezdu do Medžugorje v létě 2022 jsem zjistil, že je to víc než odvykačka.
Po výkladech, které jsem slyšel od rodičů tak i od samotných abstinujících kluků, jsem došel k závěru, že tahle komunita je spíše způsob života. Všichni si tykají, jsou na sebe milí, pomáhají si, o všem diskutují (tím myslím problémy v rodině, závislosti atd.,ale i všední věci), a když se vyskytne problém nebo se musí něco ujasnit nebo vysvětlit, nikdo se neostýchá být upřímný. Ne však upřímný s nádechem zlosti či s chutí srazit druhé dolů, ale s dobrým úmyslem nasměrovat druhého člověka tím směrem, jakým se má vydat.
Kromě užívání si dobrého počasí, tepla a moře jsem velice rád poslouchal svědectví a životní příběhy rodičů a jejich dětí. Je dobré zjistit, že má spousta lidí stejné problémy a že v tom nejste samy. Doufám, troufl bych si říct že i vím, že jednoho dne pozná dobrotu Cenacola i můj brácha. 🙂