Jarka – svedectvo k semináru

Seminář s Naďkou

   Jeden březnový víkend jsme přijali spolu s Frantou pozvání na komunitní seminář s Naďkou, psycholožkou a psychoterapeutkou, která s naším komunitním společenstvím spolupracuje už od jeho začátků. Hlavním tématem  bylo – Komunitní rodiče a jejich život s dětmi a život jejich dětí s nimi.

    Přiznám se, že mým velkým motivem pro účast na akci bylo setkat se s přáteli, s nimiž jsem se kvůli covidu víc jak dva roky neviděla a seminář byl k tomu skvělou příležitostí. Velmi jsem se těšila a prožívala radost ze setkání. Hned první den jsem si uvědomila, že toto je čas pro mě. I když jsem Naďu zažila na několika klubech, toto bylo přece jen něco intenzívnějšího.

    Námětů, kterým jsme se věnovali bylo hned několik: přijmout sebe i se všemi svými nedokonalostmi, přijmout život našich dospělých dětí, jejich partnerů i způsobu jejich života, milovat bez podmínek, jak komunikovat s někým, kdo je  vůči nám v opozici a také jak na obavy, že nesplním očekávání druhých a oni zase moje. Naďa nám předávala ze svých bohatých zkušeností, trpělivě vysvětlovala, odpovídala na naše dotazy i pochybnosti a navíc doplňovala modelovými situacemi. Jsem přesvědčená, že přestože se dnes nabízí podobné semináře, tento byl přece jen výjimečný. Uvědomila jsem si, jaká důvěra a otevřenost je mezi námi cenacolskými rodiči, která se projevovala ve vzájemném sdílení o tom, co žijeme, co nás poznamenalo, s čím se pereme….Právě toto dělá  naše společenství jedinečným.

    Pro mě osobně bylo důležité uvědomit si, jakým způsobem jsem komunikovala se svým protějškem v náročných, zátěžových situacích a jak to souviselo s tím, co jsem žila sama se sebou. A potřebuji si to uvědomovat i dnes. Představu o sobě si přinášíme často ze své původní rodiny, a to vnímám i ve svém životě. Jsem přesvědčená, že moji rodiče pro mě chtěli to nejlepší, co uměli. Vedle péče a starostlivosti, aby mi po materiální stránce nic nechybělo, velký důraz na dobré chování až strach z toho, dělat chyby a také absence projevování emocí k sobě navzájem. Toto jsem si pak přenesla i do vztahu ke svému muži. Očekávala jsem, že mi naplní to, co mi chybělo. Dnes to už dokážu přiznat jako formu závislosti na druhém. Náš vztah však ničila také Frantova závislost na alkoholu, se kterou jsme léta bojovali – každý po svém. Za ta léta jsme si způsobili spoustu ran a každý jsme si postavili svoji“ obrannou zeď „. Celou touto situací trpěly i naše děti.

    Do Komunity nás přivedl náš syn, kterému se už těžko žilo se svou závislostí i s námi. Od té doby začala dlouhá cesta obnovy našeho vztahu. Dlouhá i proto, že jsme očekávali, že se změní ten druhý. Potřebovali jsme také obnovit vzájemnou úctu  a postavit Boha na první místo v našem životě. Oslovila mě na semináři věta, že závislý se zbaví své závislosti, až mu začne záležet na sobě samém, až se začne mít opravdu rád. Jsem vděčná za každý krok na cestě s Komunitou, za osvobození od závislostí, které narušily naše vztahy i za uzdravení své minulosti. Mám jistotu, že jsem Bohem milovaná i přes své slabosti, i když nejsem dokonalá. A to mi přináší vnitřní pokoj a svobodu. Bohu opravdu není nikdy nic nemožné. Díky všem, kteří pro nás tuto akci připravili.

Máma Jarka