Janka – Medjugorie rodičov 2019
V sobotu 14.9. začíná mé putování s naším komunitním společenstvím. Je to moje třetí pouť na toto místo. Cestou se vracím v myšlenkách hodně let nazpět, kdy jsem měla možnost na vlastní oči zažít vystoupení matky Elvíry na Mladifestu, tehdy ještě v plné síle. Její slova a svědectví mladých se mě hodně dotklo a přála jsem si tu naději, kterou jsem tam vnímala, přinést domů. Některé naše zážitky jsou ale nesdělitelné.
Další roky jsme jako rodina žili, tak jak jsme žili…každý po svém. Pán ale vždycky stojí na naší straně, přichází na pomoc do našich slabostí a bezmoci. Náš závislý syn, který hledal před lety pomoc, nás rodiče přivedl do komunity Cenacolo a s ní přišla naděje a konkrétní pomoc pro naše nemocné vztahy. Čas pro nás náročný a naší vinou i zdlouhavý, ale za tuto milost a požehnání pro celou rodinu mohu každý den jen děkovat.
Letos jsem jela Matce Boží poděkovat za její mocnou přímluvu a nesla jí prosby těch, kteří mě o to žádali.
V neděli ráno jsme dojeli na místo a vystoupili na Križevac, kde byla sloužena mše sv. při příležitosti Povýšení sv. Kříže. Otec Štefan, který byl naším duchovním průvodcem na naší pouti, nám připomínal, abychom ke kříži přistupovali s pokorou a úctou, protože z potupného nástroje se Kristovou smrtí stal nástroj naší spásy. Bez kříže by nebylo vzkříšení. Ani vedro neodradilo to množství lidí, kteří zaplnili kopec.
Další den vystupujeme na Podbrdo, cestou se modlíme slavná tajemství růžence se zamyšleními O.Štefana. Matce Boží v modlitbě odevzdávám všechny, které jsem s sebou nesla a prosím i za sebe, abych ji víc vnímala jako svoji matku, které se mohu jako dítě svěřovat se vším, co prožívám. Odpoledne jsme měli možnost vyslechnout svědectví našich slovenských chlapců v komunitním domě. Vždycky znovu žasnu nad tím, jak Pán vstupuje do těchto spletitých životních příběhů a všechno tvoří nové…
V úterý ráno máme mši sv. v Tihaljině a při zpěvu nás doprovází Paľko na harmoniku. To se mi může přihodit jenom s komunitou. Stejně tak jsem ještě nazažila, že by skupina mužů vedla / česky předříkávala/ celý růženec. Při mši sv. nás O.Štefan vybízí, abychom se vždycky pomodlili za dar Ducha sv. pro kněze, který slouží mši sv.
Ve středu je v plánu návštěva Mostaru. Prožili jsme jako společenství mši sv. a rozešli jsme se do města. Někteří z nás jsme se neplánovaně sešli na muslimském hřbitově, kde jsme se pomodlili za oběti válečného konfliktu. Zdálo se mi, že naprostá většina z nich jsou mladí lidé a sama sebe jsem se ptala, jak velké zlo muselo postihnout toto město…a o několik desítek kilometrů dál několik let před válkou vybízela P.Maria k modlitbě za mír…V Medžugorje se schází k modlitbě za mír a pokoj mezi lidmi různé národnosti. Také já prosím za pokoj ve svém srdci. Jak mohu sama přispívat k pokoji ve svém okolí? Možná i tím, když si budu všímat, co potřebuje člověk vedle mě.
Ve čtvrtek ráno končí naše pouť v Medžugorje, k níž patřily i naše drobné oběti a přejíždíme do Marušiči, kde nás čekají hody. Naše komunitní mamka Diana se opravdu stará, aby nám nic nechybělo. Jen to počasí vypadalo, že do moře ani nevlezeme, ale v pátek jsme si ho užili dle libosti. I ve chvílích oddychu jsem si uvědomila, jaké jsme bezvadné společenství. Paľko nás bavil hrou na harmoniku, což na pláži není zrovna obvyklé, někdo další z nás přinesl k našemu občerstvení kávu a další pozornosti z lásky. A jak to v životě chodí, do času radosti přicházejí i bolestné události. Přišla zpráva o úmrtí našeho Otce Jozefa a cenákolci se na pláži jako jedna rodina spojili v modlitbě za jednoho z nás, který nás předešel na cestě k Pánu. Díky za dar jeho života, za čas, který byl mezi námi.
Týden rychle utekl a vracíme se do reality. O některé zážitky jsem se na tomto místě podělila, ty další si uchovávám ve svém srdci. Děkuji každému z vás a raduji se, že patřím do této cenákolské rodiny.
Jarka