Svedectvo z Libérie

Saint Josephine Bakhita – mission, Liberia
Říjen 2023

Drazí přátelé, rodiny a všichni známí,

srdečně Vás zdravíme z afrického kontinentu, kde jsme na misii v Libérii. Jmenujeme se Klára (28) a
Miriam (31) a obě jsme vstoupily do Komunity Cenacolo, která nás po několika letech vyslala do jednoho
ze svých misijních domů – domu sv. Bakhity v Libérii. Misie byla otevřena před 11 lety a nachází se na
venkově, zhruba hodinu jízdy autem od hlavního města Monrovia.


Náš misijní dům obývá přibližně 45 dětí a mládeže a 13 dospělých. Kromě nás misionářů a misionářek
jsou mezi námi přítomny i řeholní sestry naší komunity. Misie je rozdělena na tři domy podle věku a
pohlaví. Srdcem celé mise je kaple s Nejsvětější svátostí, ve které se setkáváme na společný duchovní
program či slouží k osobní adoraci. V areálu se nachází dále hřiště, dílna, malá prasečí farma a zahrada,
kde se snažíme pěstovat nějakou zeleninu a ovoce. Další potraviny, ze kterých žijeme, získáváme
prostřednictvím finanční Prozřetelnosti a z darů organizace Mary‘s Meals. Základním jídlem je zde rýže.
Obvykle se jí společně s africkou omáčkou a naše děti mají možnost tento talíř jíst 2x denně, kromě toho
mají také snídani. Mnoho rodin s dětmi, které žijí kolem nás, si může dovolit jen jeden talíř rýže za den.
Misie má možnost sdílet s lidmi z okolí cisternu s vodou, ke které místní lidé (často děti) přicházejí
dennodenně čerpat. Poblíž misie se nachází poutní místo místní arcidiecéze zasvěcené „Our Lady Queen
of Peace“ (Naší Paní Královně míru).


Částí misie je také malá škola, kde studují naše mladší děti (6 – 8 let). Od loňského roku nám
Prozřetelnost umožňuje nechat studovat v naší škole také děti z okolí. Letošní rok žádost o výuku v naší
škole ještě vzrostla a přijaly jsme celkem kolem 20 dětí z okolí. Na výuce se podílí tři místní učitelky a
misionáři. Starší děti (9 – 17) mají možnost pokračovat ve studiu v další škole, kam je dopravujeme
misijním autem a která je hrazena z finanční Prozřetelnosti.


Všední den začíná budíčkem dětí kolem 5.00 – 5.30, po kterém následuje osobní hygiena, rychlý úklid
domu, snídaně a ranní růženec v kapli. Škola pro menší děti je od 8 do 12 hodin. Po návratu ze školy si
děti v lavorech perou své školní uniformy a osobní oblečení. Kolem 12.45 je oběd, po kterém následuje
volný čas. Starší děti se vracejí ze školy kolem 15.15. Od 16 do 17 h je čas na domácí úkoly a studium.
Následuje čas na osobní hygienu a večeře. Společným závěrem dne je růženec v kapli, „chodící růženec“,
či adorace. Sobotní dopoledne se děti více podílejí na úklidech v domech a pracích v areálu misie. V
neděli jsme vděčni, pokud se podaří některému z místních kněží přijet a sloužit pro nás mši svatou. Není
to ale pravidlem, neboť kněží zde není mnoho, a také naše místo není (zejména v období dešťů) lehce
přístupné.


Následky světové krize se odráží na ekonomii už tak velmi chudé Libérie. Cena rýže vzrostla a lidé mají obtíže
uživit sami sebe a svou rodinu. Děti, které jsme přijaly do naší školy, byly často hladové, a tak jsme jim
umožnili dostat každý den po výuce také stravu. Nicméně je zde mnoho problémů spojených s extrémní
chudobou, kterým je třeba čelit každý den. Stále více k nám přicházejí prosit o pomoc lidé hledající práci či
zdravotní pomoc. Snažíme se pomoci všem, kterým můžeme, ale často se cítíme bezmocní před veškerou
chudobou, co se zde nachází, a prostředky, které máme k dispozici. Odevzdáváme každého do rukou Panny
Marie a důvěřujeme přímluvě sv. Josefa a také sv. Bakhity – patronky naší misie.

Jsme vděční za spolupráci s italskou organizací „Cuore Fratello“, která umožnila několika našim dětem
operaci v Itálii, nezbytnou k zachránění života, a také nám částečně pomáhá v hrazení zdravotní pomoci
dětem z okolí. Organizace také umožňuje dvěma našim řeholním sestrám studovat zdravotnictví v
místním hlavním městě. Nyní jsou sestry v posledním ročníku. Je velmi cenné, co se učí, a že mají tuto
možnost, neboť malárie, tyfus, infekce a různé nehody jsou zde v Libérii na denním pořádku, a tudíž je
nezbytná neustálá zdravotní asistence.


Největším darem je zde život dětí, které jsou naší životní školou. Skrze službu jejich životům vidíme naše
slabosti v lásce, pokoře a trpělivosti, a cítíme vždy potřebu Božího milosrdenství, které nás uzdravuje a
pomáhá nám být lepšími.


Na závěr chceme ze srdce poděkovat všem, kteří nás podporují modlitbou či finanční Prozřetelností.
Děkujeme vám za vaši dobrotu a otevřenost, která umožňuje našim dětem a lidem v okolí žít lepší život,
a nám misionářům být Božím nástrojem. Svěřujeme vás všechny do rukou Panny Marie a Matky Elvíry
(zakladatelky Komunity Cenacolo), kéž se přimlouvají u Ježíše za vás a všechny vaše úmysly.


Srdečně vás zdraví


Klára Ondrašíková a Miriam Doležalová