Vzpomínka a poděkování za Festa della Vita 2022
Zpívej tak, jakoby tě nikdo neslyšel.
Miluj tak, jako bys nebyl nikdy zraněn.
Tancuj tak, jakoby se nikdo nedíval,
a žij tak, jako by byl na zemi ráj.
Rčení, které je připisováno řadě autorů, které ale ve skutečnosti jediného autora nemá a koluje v různých variantách a v mnoha jazycích. Rčení, které jsem si na Festa della Vita 2022 v Saluzzu připomínal až pozoruhodně často… Proč?
Protože jsem zpíval, jakoby mě nikdo neslyšel (v jazycích, kterým nerozumím).
Miloval tak, jako bych nebyl nikdy zraněn (a hlavně nezranil).
Tancoval tak, jakoby se nikdo nedíval (a to s rostoucí chutí),
a žil (nejméně čtyři dny) jako by už byl na zemi ráj.
Ve svém věku a postavení jsem se zkrátka pouštěl se do věcí, které jsem dávno zapomněl, nikdy je neuměl anebo se jich, upřímně řečeno, bál… Proč?
Protože mi minutu po minutě, víc a víc docházelo, že mě na tuhle hostinu nepozval nikdo jiný než sám Ježíš.
A tak jsem zpíval, protože mě slyšel On.
Miloval, protože jsem najednou věděl, jak hluboce mě miluje On.
Tancoval, protože On se na mě díval,
a žil jako v ráji protože On byl jistě mezi námi.
Děkuji ti Ježíši, Synu živého Boha.
Děkuji i tobě, otče Francesco, za to že jsi nad nás nade všechny o sobotě Panny Marie Karmelské vztáhnul svou ruku a prosil o naše osvobození a uzdravení a že jsi nám všem i mně připomenul, jak moc daleko právě za mnou musel Ježíš dojít, aby mě „dostrkal“ až na tuto hostinu.
A děkuji ti, otče biskupe Antoníne, za pozorné provázení a obětavou službu a v neposlední řadě i za mimořádně důležitou zprávu, kterou jsi nám předal v ten nejvhodnější čas – na zpáteční cestě už daleko za severní hranou Alp v pondělí brzy ráno: Ježíš nepřebývá jen na Hoře Proměnění v Saluzzu, ale taky v srdci každého z nás a je s námi všude tam, kam jdeme.
I proto už se nebojím a prosím Tě, Ježíši dej mi sílu a vytrvalost, abych plamen Tvého Svatého Ducha nacházel každý den. Aby každý den mého života byl aspoň na chvíli malou Festou della Vita.
Amen.
Tomáš