Bohu díky
Všechny vás srdečně zdravím a chci se s vámi podělit o zážitek z Festy. Mám v komunitě dceru Klárku již 10 let
poslední 3 roky byla na misiích v Libérii-Afrika. Těšila jsem se na ni moc,zvlášť, když jsem věděla, že se setkáme,
a že jí budu mít „stále na očích“, protože zpívá ve sboru. Každý rok je tato oslava života něčím výjimečná, silná
pro každého osobně. Boží přítomnost a doteky Boží lásky v Duchu svatém mnou pronikly hned v prvních chvílích,
kdy jsme dorazili k matce Elvíře do Pagna a na milostivé místo hory zázraků v Saluzu. Tato Fiesta byla pro mne:
FESTOU OBJETÍ. Kdekoli jsem byla s Klárkou, představovala mě snad „skoro každému“. Probíhalo to takto:
Klárka řekla: „mama Lenka“ a následovalo objetí plné lásky. Nikdy jsem tolik objetí nedostala jako tady ve třech
dnech. Klárka mi každý den vyprávěla, jak se všichni modlili za Petera z Libérie. Jeho příjezd byl jeden ze
zázraků těchto dní, splnil se mu (přes všechny komplikace) životní sen. A teď si uvědomuji, že byl též dojatý (jako
já), jak ho všichni objímali a přijali. Cítil se jako v nebi, jak sám řekl ve svědectví nám všem přítomným. Poslední
den, kdy jsme již odjížděli, stihla mi ho Klárka ještě představit. Toto objetí nikdy nezapomenu. Tolik vděčnosti a
lásky mně obklopilo a naplnilo. Mluvil anglicky, já tuto řeč neumím, ale srdcem jsem mu rozuměla všechno. V této
chvíli mne objala celá Afrika. Klárka tam chce odcestovat znovu. Jak ona říká: nechala tam své srdce. A já už vím
proč. Modlím se za to a ráda jí tam „pouštím“. Jsem vděčná Bohu za svoji dceru, děkuji mu, že se mi mohla
narodit a že ve svém životě objevila komunitu Cenacolo. Jsem víc než dřív rozhodnutá šířit živou naději druhým,
a tak je obejmout.
Mamka Lenka, Zlín
Radostí mojí je Bůh
S radostí jsem přijala pozvání na Festu 2025 a v radosti ji prožila. Byla to pro mne příležitost na týden vypadnout
z domu, strávit týden dovolené v zahraničí s duchovním programem a zároveň setkat se s neteří, která žije v
komunitě deset let.
Byl to nádherný a požehnaný čas, strávený s mou mladší sestrou, čas plný hudby a naděje, která tam byla všude.
A tu jsem si přivezla domů. Nejen jako nápis na tričku “Speranza”, ale v srdci.
Marie