Svedectvo z Ostrihomu
Je to právě týden, co jsme s manželem odjížděli do Ostrihomi, kde se konalo setkání rodičů a přátel komunity a zároveň komunitní ples. Byla jsem na plese v Šaštíně, na Velehradě, ale vždycky sama.
Manžel pokaždé dal přednost Masopustnímu veselí u nás ve vsi. Tentokrát své rozhodnutí přehodnotil a jeli jsme společně. Do Ostřihomi jsme přijížděli po 17 hodině a první dojem z nasvícené baziliky,
byl ohromující. Už tady mi napadla myšlenka, jaké veliké štěstí je být členem cenacolské rodiny, – bez ní bychom tu krásu nikdy neviděli. Po příjezdu na parkoviště před bazilikou byl první koho jsem uviděla Don Camilo, – se kterým jsme se poznala v Mexiku na našem poutním zájezdu, milé přivítání v Ostrihomi. A následovaly další otevřené náruče. Páteční klub obohatili naši noví komunitní rodiče z Prahy, hledající pomoc pro svého syna . Jejich životní osudy, příběh mi velmi zaujal. V sobotu nechyběla katecheze O. Ireneje, tentokrát na téma Radost, po které jsem byla naprosto naplněna radostí. Radostí z úžasného společenství, ve kterém jsem se nacházela, po boku se s svým manželem, radostí z toho co jsem měla možnost slyšet, radostí, že máme mezi sebou tak úžasné a moudré lidi jako je O. Irenej, radostí se mi hrnuly slzy radosti do očí. Moje radost neměla konce.
Následovala prohlídka ostrihomské baziliky a mše svatá, kde naše společenství zaujalo místo v přední části baziliky, v nádherných vyřezávaných lavicích, ve kterých jsem si myslela, že mohou sedět jenom vysocí církevní představitelé. Mši svatou doprovázel na varhany náš host z Prahy a svým zpěvem ho doprovázela jeho manželka. Po skončení mše svaté přešel varhaník k obrovskému stroji ostrihomskych varhan a my měli jsme tu čest vyslechnout si několik skladeb v podání vynikajíciho varhaníka. Zase veliká radost. O. Irenej zvolil pro tento víkend opravdu příhodné téma katecheze. Ples byl samozřejmě jako vždycky velice pěkný, krásně připravený sál, společnost ve které jsme se nacházeli, společné rozhovory,….tanec,…veselo. Můj František nevěřil svým očím, když na hodinkách byly skoro 3 hodiny ráno.
Ples bez alkoholu a tolik radosti. Přesně o ní hovořil i O. Irenej ve své katechezy, přesně o takovéto radosti mluvil. V neděli ráno jsme se společně pomodlili růženec v kapli, někteří zůstali ještě na mši svatou v bazilice. Prožili jsme společně krásné dva dny plné radosti, a těšíme se na další setkání, jak říká O. Quirin na další dobrodružství s komunitou Cenacolo. Ještě jednou díky moc všem zvláště Violce a Robovi za nezapomenutelné dny v Ostrihomi, vám všem ostatním díky za to, že jste.
PS : Můj František i přesto, že neměl na plese svůj smoking (pro nezúčastněné – zapomněli jsme ho doma) ples hodnotil, jako ten nejlepší co kdy zažil. Snad příště napíše on své hodnocení.
Ivana